Indie 2008
Turisty nepoznaných a autentických míst postupem času ubývá a masový cestovní ruch se rozšířil téměř do všech koutů světa. Snad ke zlepšení a zpomalení tohoto cestovatelského fenoménu, který devastuje a ničí dříve romantická místa, přispěje právě probíhající pandemie coronaviru. Vše ukáže čas.
Městečko Mandvi jsem navštívil v roce 2008. V době, kdy se o něm v průvodci Rough Guides psalo jen pár vět a v průvodci Lonely Planet o něm nebyla zmínka vůbec. Nachází se v indickém státě Gudžarát v širokém přílivovém ústí řeky Rukmavati a koncem 18. století bylo významným přístavem, v němž kotvili tisíce lodí vyvážejících zboží z místního kraje i celého Gudžarátu. Městečko je známe výrobou tradičních arabských nákladních lodí zvaných dhau a to tradičním způsobem. Tyto lodě se staví jen na třech místech světa – v Indii, Pákistánu a Malajsii. Zprvu na nich pracuje pět až deset lidí a na konci až stopadesát. Stavba celé lodi trvá dva až tři roky. Nenajdete zde žádné vymoženosti moderního světa, dělníci zde pracují podle starých postupů, se stejnými nástroji a pomůckami jako jejich předchůdci. Vše se zde vyrábí pomocí lidského umu, dovednosti a síly. Doufám, že se tato tradice, předávaná z generace na generaci ještě dlouho zachová a nestane se z výroby tradičních dřevěných arabských lodí jen atrakce pro turisty.
