Česká republika / Praha / květen 2020
Při focení závislých na návykových látkách se setkávám s různými osudy lidí. Někdy jsou to příběhy rezignace, neochoty pro změnu a stagnace. Někdy naopak situace plné naděje a entuziasmu do budoucna. A někdy je to jen velký zmar.
To je i případ páru (říkejme jim třeba Lucka a Martin), který jsem fotil začátkem května 2020 v období právě doznívající epidemie čínského koronaviru. Lucku jsem potkal při focení s lidmi, jejichž život dokumentuju už přes rok a půl. Zrovna pospíchala domů za nemocným přítelem a souhlasila, abych se k ní přidal. Lucka a Martin, oba závislí na opiátové náhražce Subotextu, jsou spolu kolem 7 let . Žijí v „sociálním bytě“, stroze vybavené garsonce o rozloze cca 20m2. Místnost působila vcelku čistě a v jejich situaci určitě může být pokládána za domov. Martinův stav ale nevypadal dobře. Už několik týdnů byt neopustil. Pravděpodobně kvůli špatné funkci jater jeho tělo zadržuje velké množství vody, která se hromadí především v břišní dutině. Jakýkoliv pohyb dělal Martinovi velké potíže a většinu času trávil vleže. V tomto stavu nebyl poprvé, už jednou předtím mu lékaři z břicha odstranili kolem 10 litrů vody, ale styl jeho života přispěl k rychlému návratu potíží. Byl mu doporučen dlouhodobější pobyt na LDN, který ale Martin odmítl. Bohužel.
Během focení jsem měl pocit loučení, který jsem v tu chvíli vlastně moc nechápal. Pochopil jsem to o pár dnů později. Martin čtyři dny po našem focení zemřel. Lucka dostala z bytu výpověď a nyní přespává ve stanu s nejasnou vyhlídkou na budoucnost.
