Praha březen / duben 2020
Několik let pracuju na knize, jejímž stěžejním námětem jsou lidi z okraje společnosti. Často si díky tomu říkám, jak je pro kohokoliv neskutečně snadné sklouznout a dostat se hluboko pod hladinu. A pak s vynořením a prvním nádechem zjistit, že je všechno fuč. A při troše štěstí začít žít tady a teď, bez plánů do budoucna, s minulostí zakalenou slzami, nejlevnějším vínem a vodkou.
Sám mám dnes pocit, že přešlapuju na okraji a nejsem vůbec sám. Balancujeme na hraně propasti. Nakloním se přes její okraj a vnímám jak padám, řítím se a nořím hluboko do pocitů známých z vlastní minulosti. Během letu míjím jednu padlou jistotu za druhou. Zákaz volného pohybu. Uzavření hranic. Uzavření škol. Uzavření restaurací, kaváren, hospod. Uzavření trhů. Uzavření knihoven. Uzavření galerií. Uzavření kin. Uzavření všech kulturních akcí. Uzavření sportovišť. Uzavření kadeřnictví i tetovacích studií. Uzavření obchodů. Padá na mě mdloba. Cloumá mnou vztek. Snažím se všechnu tu temnotu kolem sebe nevnímat a odevzdaně čekám, až se vynořím. A pevně věřím, že to bude co nejdřív a přes všechny znepokojující pocity s prvním nádechem zmizí rouška a ucítím opět ten těžko popisovatelnej voňavej závan svobody.
