Jiří Šámal
Praha 1955
Kameraman Jiří Šámal (*1934) vstoupil do světa filmu v éře československé nové vlny. Jeho podíl na tomto fenoménu rámuje na jedné straně spolupráce na mezinárodně oceněném absolventském filmu režiséra Jana Němce Sousto (1960), na straně druhé pak kamera filmů, jež záhy po své premiéře či ještě před svým dokončením kvůli svému obsahu, morálnímu přesahu či výrazové drsnosti putovaly do trezoru: Stud režiséra Ladislava Helgeho, (1967), dále pak rané snímky Hynka Bočana – Čest a sláva (1968) a Pasťák (1968, dokončeno 1990). Později Šámal natočil řadu filmů, z nichž mnohé vstoupily do širokého diváckého povědomí. Jejich režisérem byl často Antonín Moskalyk (Babička, 1971; Třetí princ, 1982; Kukačka v temném lese 1984), s nímž Šámal rovněž spolupracoval na televizním seriálu Panoptikum města pražského (1987). Tvůrčí kvality Šámalovy kamery ocenila Asociace českých kameramanů, jež mu v roce 2021 udělila cenu za celoživotní dílo.
Právě s filmovým prostředím je spojena tvorba Jiřího Šámala jako fotografa – pokud právě nebyl za kamerou, tak neúnavně dokumentoval vše, co se odehrávalo kolem, portrétoval herce a členy štábu, zachycoval přípravy scén. Fotografický archiv Jiřího Šámala je zároveň pokladnicí dalších různorodých námětů z dobového života a společenských událostí, především z prostředí Prahy, které zachycoval od padesátých let 20. století. Z této doby pochází soubor Sádky na Vltavě, vzniklý ještě jako školní cvičení tehdy dvacetiletého studenta pražské FAMU, z nějž publikujeme několik vybraných snímků.
Dění se odehrává na pražském nábřeží, v nejsevernější části dnešní novoměstské Náplavky mezi Jiráskovým mostem a Mánesem: rybáři loví kapry z haltýřů v řece a připravují je k rozvozu a zejména vánočnímu prodeji. Ryby byly předtím přivezeny z jihočeských rybníků, aby se ve vltavské vodě aklimatizovaly po dobu přibližně deseti dnů. Tato praxe byla v Praze běžná již za první republiky a lze ji zaznamenat od první poloviny 19. století. Na pražské náplavce sádky existovaly až do osmdesátých let 20 století, kdy je nahradily sádky nové, postavené v Lahovicích. Fotografie Jiřího Šámala jsou nejen uměleckou výpovědí začínajícího filmaře, ale také reflexí starého světa, přežívajícího ve „znárodněné“ době. Jeden z mála vnějších znaků, které na ni ukazují, je nápis Děvín na dodnes dochovaném kolesovém parníku (nyní Vyšehrad), jenž ještě do roku 1952 nesl jméno prvního československého prezidenta T. G. Masaryka.
text Petr Šámal, výběr fotografií Kevin V. Ton
