Česká republika / Praha / 12. 3. – 17. 5. 2020
Nouzový stav se vyhlašuje při vzniku živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod, pandemií nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví, majetkové hodnoty nebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Zejména pokud nelze vzniklý krizový stav překonat v rámci nižšího stupně krizového stavu (např. stavu nebezpečí). Jako specifický stupeň krizového stavu je definován v právu České republiky. (Wiki)
Od 12. března do 17. května tohoto roku platil v naší zemi vládou vyhlášený nouzový stav. Dneska, po více než dvou měsících od jeho vyhlášení, se může uplynulý čas jevit třeba i úsměvným. Ale každý, kdo měl možnost procházet se pustými centry měst, sledovat při práci záchranáře nebo pobývat mezi lidmi bez domova, ví svoje. V prvních týdnech nikdo netušil, jak se bude všechno kolem virové pandemie vyvíjet. Všudypřítomný strach a obavy by se daly krájet. Situace, která celosvětově nastala, nemá obdoby. Nejde o počty nakažených či zesnulých. Ani o celkem pochopitelnou paniku. Ani o uzavřené hranice. O zamčené školy. Ani o bezradnost leckterých politiků a pokusech jiných zneužít situaci ve svůj prospěch. Jde o to, že si těžko kdo dovedl představit, jak jednoduše a rychle lze zastavit roztočený svět, zaměřený na “nekonečný růst”.
Na hodnocení kroků našich představitelů i chování nás všech tváří v tvář krizi ještě bude, doufám, času dost. Prošli jsme si obdobím, které půlí naše životy vedví. Na dobu před krizí způsobenou pandemií COVID-19 a na dobu po ní.
