Praha 2010
Je to zvláštní pocit proplouvat si, usazený na kozlíku, známými, tolikrát za léta prochozenými či proježděnými místy a vnímat je z jeho výše. Rytmus koní mění čas i prostor. Vytváří jinou skutečnost, ve které hodinky na ruce přestávají hrát roli. Splašené vytrubování spěchajících řidičů, řinčení jízdní řád honících tramvají, rozverné pokřiky rozjívených turistů, všechno doléhá jakoby z dáli. Z hloubi časů minulých, současných a snad i budoucích.
Od jara do zimy brouzdají centrem Prahy na svých pravidelných pojíždkách kočáry tažené páry koní. Kočí, vládnoucí jim mistrně s opratěmi v rukách dovedně se proplétají pražskou dopravou. Jedním z nich je Míra, řečený Texas. S ním jsem trávil hodně času během léta 2010, kdy vznikal soubor Praha z Kozlíku, v kterém mě zajímalo, co tahle práce vlastně všechno obnáší. Z něj pak vzešel jeden z mých prvních, stejnojmenných fotografických zinů, jak jinak než v limitovaném nákladu. Za ty roky už dávno nemám jediný výtisk. Možná je na čase přemýšlet nad novým rozšířeným vydáním, za ty roky se soubor přeci jen ještě rozrostl.
