Marek Kapler
Praha Holešovice 2016 – 2023
Psal se rok 1979 a já jako osmnáctiletý mladík jsem se přistěhoval od rodičů z Hradčan do Holešovic. Začalo tak vzrušující období objevování neznámého prostředí. Přímo v domě byla hospoda s otevírací dobou 6–14, kam chodili popeláři a dělníci na ranní kávu, pivko a frťana. V devět hodin už byla hospoda zaplněná a jen hučela. Z Holešovického pivovaru stoupala oblaka páry a vařilo se tu pivo Pražan. Rád jsem chodil do Holešovického přístavu kreslit nákladní lodě. Čtyři komíny Holešovické elektrárny dávaly čtvrti monumentální ráz ocelového města. Na nákladovém nádraží Bubny se posunovaly vlaky. Továrny a dílny nebo jen ohrady a různá skladiště. Vzpomínám si na vyhlášený automat Maniny na rohu Dělnické a Komunardů, na spoustu zaniklých hospod, kde se odehrával společenský život. Tato čtvrť mně přirostla k srdci, vystudoval jsem zde grafiku na AVU a prožil jsem zde krásných a intenzivních osm let. Holešovice dnes procházejí razantní proměnou. Z autentické čtvrti s kouzlem dělnické periferie se stává město bezduchých kanceláří a bohatých rezidencí.
Vždy jsem rád fotil. Fotografie mě přitahovala svým kouzlem věrného zachycení okamžiku. V roce 2015 jsem si pořídil fotoaparát Fuji, který mi připomínal můj kinofilmový Olympus a fotografie mi po dlouhých pětadvaceti letech znovu vstoupila do života. Začal jsem fotit okolí svého bydliště, Holešovice, které jsem znal, učil se zacházet s digitálním aparátem. Současně také vidím, jak staré Holešovice před očima nenávratně mizí a vzniká jejich nová podoba. Ve své knize jsem se pokusil zachytit jakýsi fragment bývalých Holešovic i jejich současnou proměnu, která je mi cizí. Touto knihou se loučím s určitým období svého života a uzavírám jedno fotografické téma. Sbohem, Holešovice.
