RUMUNSKO – leden 2020
Cestou do Moldávie v mrazivém lednu roku 2020 jsme si s kolegou Kirilem udělali zajížďku do údolí Şasa. Na vlastní oči jsme si chtěli ověřit, jak dnes vypadá kdysi malebná rumunská vesnička Geamăna. Z internetu jsme znali obrázky a videa v bahně mizejícího hřbitova, zaplavených opuštěných chalup a zatopeného kostela, kterému kouká už jen špička věže. Do bažiny potápějící se víska i zkáza několika dalších vesnic jsou následkem těžby mědi v povrchovém dole Roșia Poieni, druhé největším v Evropě.
Do roku 1978 se těžba asi čtyř stovek obyvatel Geamăni příliš nedotkla, naopak se místní na nové pracovní příležitosti těšili. Podobně jako u nás, byl i v komunistickém Rumunsku horník velice dobře placen. Důlní inženýři však vymysleli systém sedimentačních nádrží, který přiváděl povrchovým potrubím přes lesy a louky toxickou bahnitou vodu z dolu do údolí Şasa. Ovocné stromy začali usychat. Lidé byli nuceni se stěhovat a opouštět dávná místa svých předků. Chvíli jsme si povídali s matkou a dcerou, jedněmi z posledních, které z rodného domu nechtějí utéct. Přestože je důl stále v provozu, ekologickou katastrofu podle nich dodnes nikdo neřeší.
