ČR 2020
Terapeutické komunity pro závislé fungují na principu simulace reálných situací, které se běžně vyskytují u většinové populace. U lidí závislých na návykových látkách ale zdaleka tak běžné nejsou. Klienti těchto zařízení jsou často dlouhodobě vyloučeni ze společnosti a chybí jim sociální dovednosti a hlavně návyky, které většinová společnost pokládá za samozřejmé, např. pracovní nebo hygienické. Hlavním deficitem těchto klientů je zodpovědnost. A to jak zodpovědnost za sebe/ své jednání, tak zodpovědnost za druhé. V těchto zařízeních mají klienti možnost si tyto návyky zkoušet a osvojovat v prostředí, kde jim nehrozí, že se případná chyba stane fatální nebo těžko napravitelná.
Jednou z takových terapeutických komunit je i WHITE LIGHT I ve které jsem s klienty strávil pár dnů. Jedná se o poměrně velké hospodářské stavení, pro cca 15-20 klientů, se vším co k tomu patří, včetně domácích i hospodářských zvířat. Každá komunita má svá pravidla a režim, ale v základě všechny fungují na podobném principu. Každý klient v TK White light I musí, pro úspěšné absolvování, projít čtyřmi fázemi (0-1-2-3) a to během 10-12ti měsíců. V každé z těchto fází jsou na klienta kladeny větší a větší nároky. Od začátku je veden k tomu, aby si uvědomoval následky svých rozhodnutí a činů. Každá další fáze znamená také větší zodpovědnost za chod celé komunity, kdy případné špatné rozhodnutí má vliv na všechny ostatní klienty. Běžný den se skládá z pracovní terapie, kdy každý klient má na starosti určenou část hospodářství od kuchyně po péči o zvířata. Veškerý chod komunity je tedy na klientech samých a přítomní terapeuti pouze dohlížejí na jejich jednání. Další nedílnou součástí každého dne jsou skupinové terapie, kde klienti řeší nejen problémy, které jim přivodila závislost, ale i samotný chod komunity a vztahy mezi sebou.
I když je režim poměrně přísný, tak je klientům ponechána značná volnost v rozhodování jak o sobě, tak o fungování komunity, za což jsou ale plně zodpovědní. Pořád se ale jedná o chráněné prostředí s minimálním vlivem vnějšího světa, což vytváří efekt tzv. skleníku, kdy v komunitě perfektně fungující klient se po opuštění tohoto prostředí ocitá v nesnázích, jelikož ztratil jistotu bezpečného zázemí a kolektivu, které mu komunita poskytovala. Je tedy žádoucí, aby klient v poslední čtvrté fázi, trávil více času mimo komunitu, například v civilním zaměstnání. Ne vždy je to možné, ale tento postupný přechod bývá velmi prospěšný pro další klientovi životní kroky.
